Dětství V Evropských Válkách

Vypuknutí první světové války představovalo rozchod s minulostí, dominantní politikou a starým monarchickým, imperiálním řádem. Její vývoj také znamenal významnou změnu v evropské historii ozbrojených konfliktů.

Zaměření na civilní obyvatelstvo jako vojenský cíl způsobilo vysídlení milionů evropských civilistů a ovlivnilo životy dětí dosud neznámým způsobem.

Invaze a okupace území, bombardování měst a deportace v důsledku etnických a náboženských otázek způsobily přesun přibližně deseti milionů lidí v rámci vnitřních i přeshraničních migračních toků.

Pohlednice na pomoc civilistům zasaženým válkou (1915). NWWIMM (2005.98.363)

S vysídlenými osobami bylo v různých zemích zacházeno odlišně: od získání všemožné míry pomoci až po internaci v koncentračních táborech. V táborech jako Holzminden, Rastatt a Havelberg v Německu nebo Gouda, Nunspeet a Bergen op Zoom v Nizozemsku byli bojující vězněni spolu se svými rodinami.

Arméni a Syřané, kteří uprchli nebo přežili masakr tureckými jednotkami, představují nejextrémnější případ vysídlení civilního obyvatelstva během války, v jehož důsledku zahynulo 600.000 až milion lidí.

Na rozdíl od vojáků neexistovala žádná mezinárodní dohoda na ochranu civilního obyvatelstva, zejména dětí. Opuštění či bezprizorní sirotci zaplnili města, často přitom trpíce problémem podvýživy a nemocemi jako tyfus.

Humanitární organizace, jako Kvakerská skupina Výbor přátel pro pomoc válečným obětem se staly zástupci nevinných obětí z řad civilistů. Humanitární myšlenka na záchranu dětí se tak rozšířila na všechny strany konfliktu.

Kampaň na získávání finančních prostředků Amerického výboru pro pomoc na Blízkém východě (Ethel Bettsbains, 1918). © LOC (Divize tiskovin a fotografií Washington D.C., LC-USZC4-1343)

První opatření s cílem pomoci byla zaměřená na poskytování potravin a přístřeší a připadla místním orgánům, ústředním vládám a nevládním charitativním organizacím jako Červený kříž nebo Americký výbor pro pomoc Arménům a Syřanům, vzniklý v roce 1915 za účelem pomoci Arménům, kteří se stali oběťmi Turků – v roce 1919 byl výbor přejmenován na Pomoc Blízkému východu.

„V bombardované zemi. Matka a dítě v plynových maskách“ (1918). © BnF
(département Estampes et photographie, EI-13 (585))

Okupace zemí jako Belgie (1914), britská námořní blokáda (1914–1919), nedostatečná produkce potravin a chybné strategie v přidělování potravin prováděné různými státy zapříčinily problém hladomoru, který postihl zejména děti.

V Německu byly veřejné kuchyně zřízeny jako součást válečného výživového systému, zatímco v jiných regionech provozovaly organizace, jako Komise pro pomoc v Belgii (1914–1919), které předsedal Herbert Hoover, mezinárodní potravinový program zaměřený na Belgičany a Francouze nacházející se na okupovaném německém území.

Váleční sirotci jedí pod širým nebem (1915). © BnF (département Estampes et photographie, EI-13 (471))

Rozsah zdravotních problémů způsobených podvýživou se stal politickým problémem a vyvolal protesty a pochody proti hladomoru a blokádě. Hnutí jako Fight the Famine (Bojuj proti hladomoru) proměnily boj proti hladu v záležitost volající po mezinárodní pomoci.

Publikace Mezinárodní ženské ligy proti námořní blokádě. © CRL (SCF / SC / DB / 2).

Eglantyne Jebb protestovala proti britské námořní blokádě ve střední Evropě a distribuovala např. takového letáky. V květnu 1919 založila Fond na záchranu dětí a prosazovala Deklaraci práv dítěte.

Děti představovaly jeden z největších problémů poválečných společností v důsledku geografického vysídlení, podvýživy, osiření a opuštěnosti, což jim posléze bránilo v přístupu k vhodnému bydlení, lékařské péči a vzdělání.

Počátkem roku 1919 se zdraví dětí stalo prioritou v mezinárodních programech: zavést vzdělávací standardy, definovat práva dětí, chránit sirotky a uprchlíky, regulovat pracovní podmínky dětí a nedopustit obchodování s nimi; tak zněly některé z klíčových bodů, které se řešily.

„Zdraví dítěte je hnací silou národa”. Dětský rok (duben 1918 – duben 1919). © LOC (Oddělení tisku a fotografií, LC-USZC4-9867)

Přesvědčení, že mezinárodní spolupráce v humanitární oblasti by mohla napomoci zabránit válce, iniciovalo mimo jiné vznik Společnosti národů, organizace, která se v meziválečném období stala klíčovým prvkem v infrastruktuře internacionalismu. Sestávala ze státních zástupců a soukromých humanitárních organizací, kterým tak umožnila vstup do světa mezinárodních vztahů.

Propaganda Americké společnosti pro pomoc francouzským válečným sirotkům zaměřená na podporu financování dětí ve Francii… © NWWIMM (1976.315.42)

Hlad a těla opuštěných dětí se staly symbolem negativních následků války a poválečného období. Fotografie sehrály významnou úlohu při nadnárodní mobilizaci a výzvách k solidaritě. Kromě zviditelnění dětského utrpení sloužily také k propagaci záchranných akcí mecenášů.

Fotografie dětí uprchlíků pořízená Fridtjofem Nansenem po ruském hladomoru (1921-1923). © ACICR (V-P-HIST-02590-20A).

Obrázky nahých dětí s viditelnými známkami účinku hladu na jejich těla pomohly zvýšit povědomí a získat zdroje pro boj s humanitární krizí.

Skupina dětí oblečená do oděvů darovaných americkým Červeným křížem v maďarském Magyarországu (c. 1920). ©HNM (2137/1954 fk)

Téma dětí nabralo nový a symbolický význam pro budoucnost západní civilizace. Děti se staly ikonou nevinných obětí války a jejích důsledků, ale také prioritou pro fyzickou obnovu národů a pro proces usmíření, který byl promítán do mírových vzdělávacích iniciativ.

Děti, nehrajte si na válku. Rodiče… pokud chcete, aby vaše děti žily, odzbrojte jejich počínání. Odložte vojenské hračky. © BnF (oddělení tisku a fotografie, ENT QB-1 (1931-1939) -ROUL).

Propagační kampaň vedená Mezinárodní ligou bojovníků za mír.

V září 1924 Valné shromáždění Společnosti národů jednomyslně přijalo Deklaraci práv dětí, známou jako Ženevská deklarace. Výbor pro péči o děti (Child Welfare Committee) byl vytvořen z konzultantů např. Mezinárodní unie pro záchranu dětí (Save the Children International Union) či Mezinárodní asociace na podporu péče o děti (International Association for the Promotion of Child Welfare), což znamenalo počátek sociální práce orientované na pomoc dětem coby oficiálního tématu v mezinárodních vztazích.

Nové nápady z Ameriky. „Alex”, dítě pracující v St. Etienne, si fascinovaně prohlíží model zábavního parku na výstavě. Péče o děti, výstava amerického Červeného kříže v St. Étienne. (červenec 1918, Lewis Hine). © LOC (Oddělení tisku a fotografií, LC-A6199- 3327).

Organizace jako ARA, vedle poskytování pomoci dětem, přijala za své poslání i vštěpování jim amerických hodnot.

Španělská občanská válka byla v meziválečném období hlavním evropským konfliktem, projevem hluboké krize, do níž byl kontinent ponořen, a předehrou druhé světové války.

Byla příkladem „totální války“, kdy obě válčící strany zmobilizovaly veškeré materiální a lidské zdroje, které měly k dispozici, aby porazily nepřítele a zajistily vítězství na frontě. To mělo vážné důsledky pro občanskou společnost, zejména ženy a děti.

„Nakreslila jsem bombardování, které jsem jednoho dne viděla za války v San Sebastianu.” Ángeles Benito (dívka) ze San Sebastianu, 14 let, dětská kolonie ve francouzském Bayonne. © BNE (Dib / 19/1/873)

Nedostatek potravin, nemoci a špatné hygienické podmínky doprovázely ženy a děti od samého vypuknutí války. Navíc bombardování a postup rebelů rozpoutaly evakuaci nezletilých směrem na pobřeží Levante a Katalánska, ale i do zahraničí, ve snaze ochránit je před hrůzami války. Více než 32.000 „válečných dětí“ našlo útočiště v zemích jako Francie, Belgie, Anglie, SSSR, Švýcarsko a Mexiko.

Po porážce Republiky byla část těchto dětí repatriována do Španělska, zatímco ostatním se pobyt v hostitelské zemi prodloužil, někdy i na celý život. K tomu došlo především u těch, kteří byli evakuováni do Mexika („Děti Morelie“) a SSSR („Děti Ruska“).

Evakuace dětí do Francie. „Tento výkres ukazuje naši evakuaci z Gijonu do Francie”.  Rosita Corral (dívka) ze Santandru, 12 let, dětská kolonie Bayonne ve Francii. © BNE (Dib / 19/1/844)

Španělská občanská válka byla konfliktem s obrovskou mezinárodní rezonancí a dopadem na veřejné mínění. Španělský konflikt od svých počátků vyvolával reakce solidarity a stal se bojištěm mezi fašismem a demokracií. Jedním z nejdůležitějších projevů této solidarity byla humanitární pomoc poskytovaná různými organizacemi civilnímu obyvatelstvu, zejména dětem.

Kvakerská pomoc dětem v jižním Španělsku. © AFSC

Humanitární akce ve Španělsku byly pořádány řadou organizací, z nichž některé pomáhaly dětem na obou stranách: Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC), Fond na záchranu dětí (Save the Children Fund), Mezinárodní občanská služba (Service Civil International) a Mezinároní unie pro záchranu dětí (Union Internationale de Secours aux Enfants, UISE), spolu s britskými a americkými Kvakery: Výbor pro služby přátel (Friends Service Committee) a Výbor pro služby amerických přátel (American Friends Service Committee).

Mezinárodní solidarita budící španělskou demokracii se proměnila v rozsáhlou pomoc skládající se z široké sítě organizací působících na území Republiky: Mezinárodní rudá pomoc (International Red Aid), populistická síť pomáhající na frontě Mezinárodní koordinační a informační výbor pro pomoc republikánskému Španělsku (Comité International de Coordination et Information pour l’Aide à l’Espagne Républicaine), která koordinovala práci organizací z 19 zemí a založila dvě podpůrné organizace, Mezinárodní zdravotní centrálu (Centrale Sanitaire Internationale) a Mezinárodní kancelář pro děti (Office Internationale pour l’Enfance). Podobně i švýcarská pomoc, složená z filantropických, náboženských a helvétských pacifistických sdružení.

Letní dětská kolonie, International Red Aid. © CDMH (PS-CARTELES, 509)

Humanitární pomoc těchto organizací spočívala v odesílání a distribuci potravin, farmaceutických a hygienických výrobků, léků a oděvů, ale také ve zdravotnictví a další péči, včetně vzdělávání dětí. Další základní cíle se soustředily na evakuaci dětí, vytvoření sítě letních kolonií, domovů a dětských jídelen a správu nemocnic.

Na rozdíl od konglomerace organizací pomáhajících Republice, v nacionalistické zóně působila sociální pomoc Auxilio Social, propagandistická a pomocná organizace režimu. Její pomoc dětem se zhmotnila při vytváření rekreačních táborů, bratrských kuchyní, dětských jídelen a distribuci potravin. Červený kříž a SCI zde také poskytovaly pomoc, nicméně armáda a její přívrženci na ně hleděli podezíravě.

Jídelna sociální pomoci Auxilio Social. © BNE (GC-CAJA/60/14/3)

Hrozící porážka republikánů na počátku roku 1939 rozpoutala další humanitární krizi, kdy do Francie uprchlo téměř 500.000 lidí. Organizace jako Kvakeři pomáhaly vyhnancům a nabízeli jim pomoc ve francouzských internačních táborech; stejně tak dětem pomáhaly např. Švýcarská pomoc (Swiss Aid) či francouzská Mezinárodní kancelář pro děti (Office Internationale pour l’Enfance).

Ženy a děti na hranicích s Francií, 1939. © Arch. CEGESSOMA (56035)

Druhá světová válka, která zpustošila Evropu, byla největším konfliktem v historii, dosud nebývalým co do hrůzy a zvěrstev; zanechala za sebou cca. 70 milionů mrtvých z řad civilistů i vojáků.

Děti prohledávající ruiny po bombardování v Polsku (1939-1945). © ACICR (VP-HIST-01351)

Boje, letecká bombardování a postup armád vedly k hromadnému odchodu milionů lidí. Museli opustit své domovy a čelit hladu, strachu, chaosu, vyčerpání, zmatku, odloučení od rodiny i smrti. Postup bojových front rozpoutal dramatickou humanitární situaci a vážně dopadl na děti i dospívající.

Nedostatek produktů, rekvizice okupanta a přísná ekonomická blokáda uvalená bojovými jednotkami, zejména britskými, často bránily humanitární pomoci v přístupu. Jen výjimečně byla blokáda uvolněna, aby byl umožněn průchod zboží pro nejvíce postižené civilisty, např. řecké obyvatelstvo či osoby internované v táborech v jižní Francii.

Distribuce jídla v dětské jídelně v Aténách v rámci mise Švýcarského červeného kříže v Řecku (1942). © ACICR (VP-HIST-02514-02)

Humanitární organizace se pokoušely zmírnit situaci dětí intelektuální a morální podporou skrze knihy a hračky, ale i evakuacemi do oblastí vzdálených od válečné fronty či do Švýcarska, zakládáním mateřských společností, dětských kolonií a dětských domovů, sponzorstvím a umísťováním do pěstounské péče, spolu s dodávkami potravin, oděvů, léků a farmaceutických výrobků.

Dětská kresba vyjadřující poděkování Kvakerům za pomoc poskytovanou dětem a uprchlíkům na jihu Francie (1942). © AFSC

Osud dětí byl poznamenán vývojem války, ale také holocaustem – vraždou šesti milionů Židů nacistickým režimem. Z toho přibližně milion dětí byl deportován a usmrcen v plynových komorách táborů smrti Auschwitz-Birkenau, Sobibor, Treblinka, Majdanek a Chelmno. Podobně byly zavražděny desítky tisíc romských dětí, 5.000 až 7.000 německých dětí s mentálním a fyzickým postižením a polské a ruské děti, někdy zastřelené po boku svých rodičů. 

Některé organizace rozvinuly záchranné operace, např. Kindertransport – přeprava přibližně 10.000 dětí z Německa, Rakouska, Československa a Polska do Velké Británie v letech 1938 – 1939 pod záštitou Hnutí za péči o děti v Německu (Movement for the Care of Children in Germany). Desetitisícům Židů pomohly opustit Evropu organizace jako Americký židovský spojený distribuční výbor (American Jewish Joint Distribution Committee), Pomoc uprchlíkům (Refugee Aid) a Výbor pro služby amerických přátel (American Friends Service Committee).

Kvakeři také vynikali svými humanitárními operacemi na jihu Francie, kde založili jídelny a odvedli děti do bezpečí dětských domovů. Podobně i jiné organizace, např. Spolek pro pomoc dětem Œuvre de Secours aux Enfants) skrývaly děti v dětských domovech nebo v samostatných domech v bezpečné zóně Francie.

Chovanci tábora Rivesaltes čekající na oběd před kasárnami Secours aux Enfants (Pomoc dětem) (1941-1942). ©USHMM (32285)

Solidarita a respekt k lidskému životu vedly k individuálním záchranným misím v různých evropských zemích. Například v Maďarsku díky zahraničním diplomatům získaly desetitisíce Židů ochranné propustky do neutrálních zemí. Byly zastaveny deportace a vytvořeny „bezpečné“ domy spadající pod diplomatickou ochranu. K této akci přispěl také Friedrich Born, delegát ICRC, který vytvořil 60 dětských domovů pro téměř 8.000 dětí.

„Skleněný dům“: švýcarské velvyslanectví v Budapešti, kde byly vydávány propustky (1944).© AfZ (105735)

Ve světě mlčení, pokud jde o otázku Židů v Evropě, se více než 17.000 politiků, diplomatů, humanitárních pracovníků, kněží, partyzánů a dalších civilistů pokusilo zachránit co nejvíce životů za extrémně nebezpečných okolností. Jejich hodnoty a lidskost jim vynesly titul „Spravedlivý mezi národy“; kvakerské organizace získaly Nobelovu cenu za mír za pomoc dětem ve válkách.

Řízením humanitárních operací, organizací uprchlických táborů a návratem vysídlených osob po válce byly pověřeny mezivládní organizace UNRRA, Agentura OSN pro pomoc a rehabilitaci (1943–1947) a její nástupce IRO, Mezinárodní uprchlická organizace (1947–1951). Pod jejich dohledem působily další soukromé organizace, s výjimkou židovských organizací jako Americký spojený distribuční výbor (American Joint Distribution Committee).

Jakmile byly děti oblečené a v dobrém zdravotním stavu, byly převezeny do jiného tábora UNRRA (Itálie, 1945–1946). © Archiv OSN (S-0800-0002-0018-00011)

UNRRA musela zajistit ubytování, stravu, oblečení a repatriaci přibližně šesti milionů vysídlených osob v Evropě. Z toho děti se dělily na ty, které se znovu shledaly s rodinným příslušníkem, ty internované dle své národnosti v táborech pro vysídlené a na nezletilé bez doprovodu čítající nejméně 22.000 dětí umístěných v dětských centrech. Více než 343.000 dětí bylo pohřešováno. Jejich identifikace a repatriace se stala součástí mezinárodních diplomatických sporů.

Prvním cílem po osvobození byla repatriace dětí a jejich rodin do svých původních zemí. Problém dětí se tím zviditelnil. Mnoho mladistvých nemělo žádnou dokumentaci. Do skupiny nezletilých bez doprovodu patřili i ti, kteří byli integrováni do pěstounských rodin a uchovali si jen mlhavé vzpomínky na svou rodinu a zemi. Někdy neznali ani svůj rodný jazyk. Během války bylo navíc nacistickým režimem „poněmčeno“ 20.000 až 50.000 dětí. Jména dětí byla změněna a jejich rodné listy zničeny, což komplikovalo identifikaci jejich původu.

„Kdo ví kde?  Hledáme 100.000 dětí různých národností, které byly ve Francii uneseny nacisty“. © Bundesarchiv (Plak 004-007-016 (1945–1949))

K organizačním obtížím se přidal i stav dětí – jak psychický, tak fyzický. Sociální pracovníci zapojení do záchranných programů, zejména Severoameričané a Britové, naznačili, že mnohé z těchto dětí nepoznaly žádnou rodičovskou autoritu, žily ve skupinách a podléhaly pouze zákonům přežití; odsud jejich označení „vlčí děti“.

Obyvatelé jeskyní v italské Neapoli. © Archiv OSN (S-0800-0002-0015-00016).

Organizace IRO nastavila kategorii „dítě“ pro děti do 17 let. Děti, které zůstaly v táborech pro vysídlence, byly hlavně dospívající mládež, protože nacisté zabili každého, kdo nebyl  práceschopný. Mladiství mohli o svém věku lhát, aby se vyhnuli například nucené repatriaci. Humanitární organizace se zaměřovaly na jejich morální a psychologickou rehabilitaci, protože jejich věk znesnadňoval jejich přesídlení či adaptaci. Dokonce i hostitelské země jako Švýcarsko a Švédsko nabídly dočasný azyl pouze dětem mladším 12 let.

Internacionalismus se v poválečném období projevil v prudkém nárůstu nových nevládních organizací, z nichž mnohé byly náboženského charakteru, například organizace spojené s protestanty jako Church World Service (Církevní světová služba) nebo Lutheran World Relief (Luteránská světová pomoc), které se přidaly k dosud působícím organizacím jako Catholic Relief Service (Katolická charita), Unitarian Service Committee (Unitářský služební výbor), American Friends Service Committee (Výbor pro služby amerických přátel) a American Joint Distribution Committee (Americký spojený distribuční výbor). V roce 1951 uznala OSN 188 mezinárodních humanitárních organizací.

Americká zemědělská škola pro dívky 14 -16 let pořádaná organizací Friends Relief Service (Služba přátelské pomoci) poblíž Soluni (Řecko, 1944–1948). © Archivy OSN (UNRRA / 3036, S-0800-0004-0004-00076)

Rehabilitace a péče o děti byly založeny na konceptech jako psychologický vývoj dítěte v kontextu své komunity. Původ a rodina dítěte byly stanoveny jako zdroje individuální identity, zatímco potřeby dětí byly hodnoceny podle jejich věku, národa, náboženství a pohlaví.